tak to je ona

Tak to je ona – moje budoucí bylinková zahrádka, můj kousek ráje, co mi děda svěřil! :)

Fotky jsou z 13. 11. 2016 – je to oplocená okrajová část celkové zahrady, kde jsou malé jabloně, přístřešek se zbylými taškami a cihlami a klacky a tak vůbec, vloni vlastnoručně opraveným foliákem a haldou naházeného dřeva, co čeká na rozštípání do kamen.

     Dřív bylo uprostřed políčko na brambory nebo okurky a za foliákem jsme měli zeleninu jako třeba ředkvičky, hrášek, cibuli, mrkev,… A úplně těsně za foliákem, co si pamatuju, rostl šnitlik. V zadní části, naproti tomu obřímu jasanu (vykukuje to zpoza modré plachty), jsou divoké, kyselé švestky, s těmi teda nevím, co tam budu dělat.

   Některé jabloně (dvě minimálně, a to zrovna ty za foliákem) budou muset jít pryč (říkal děda).

     Teď, i když už je prosinec a dnů do Vánoc se dá napočítat na prstech rukou, je třeba odklidit dříví, sesbírat pomalu ale jistě hnijící jablíčka a celý ten prostor zorat a odplevelit.

           

     Když jsme posledně s dědou probírali, co je třeba udělat, nadšeně se mi nabídl: „Tak já ti to celý proleju rondapem, ať tam nemáš plevel!“ A já se zděsila: „Dědo, já tam chci mít bylinky! Bez chemie!“

     Jak se tak na ten můj budoucí kousek ráje dívám, hned za plotem máme pole, kde teda rozhodně nejednou v bio… Budu to muset nějak řešit, nejspíš nějak znepropustním plot, i když samozřejmě vím, že škodliviny půjdou půdou a vodou a nijak moc to neovlivním.