Bylinkový Ostrůvek: Vánoce 2016

Přestože panuje zima (a dokládá to námraza, která nechyběla ani mezi vraty, kde jsem se ukázkově natáhla), v mém „bylinkovém projektu“ se pořád něco hýbe. V první řadě jsem si třeba (až teď!) pořádně uvědomila, že se toho musím hodně naučit, že to není jenom o tom bylinky zalévat, trhat, jíst a sušit, ale především o nich něco kloudného vědět.

Když jsme měli s dědou svůj poslední dýchánek na lavičce před chalupou, došla řeč na bylinky, na bez a tak a najednou děda říká, že má doma nějaké knížky a až přijdu, tak mi je
ukáže. Chvilka slovního fotbalu, než jsem zjistila, že jedna je od Marii Treben! Dřív než na Štědrý den jsem se k němu nedostala, ale když už jsem tam byla, mezi tím ládováním cukroví a oříšky, jsem si s plnou pusou chlebíčku vzpomněla a potom objevila ten poklad. A dokonce i s kapesním herbářem! A z mojí mamky potom vypadlo, že prý má doma od Marii Treben další díl (bohužel, když jsme se o několik hodin později přesunuli k ní, přes všechen ten bramborový salát, smažení a ujídání jsem si na to už nevzpomněla).

Nicméně, Ježíšek mi asi koukal přes rameno a nenápadně naslouchal mému obdivnému a uchvácenému vykládání o bylinkách a plánech na jaro, protože mi naježil hned dva velké dary – sušičku na bylinky (ovoce, zeleninu, maso…) a předplatné časopisu Bylinky revue!

Na sušičku jsem si myslela už v říjnu, když jsem se snažila upražit šípky v naší dosluhující troubě, ale ve skutečnosti jsem si říkala, že budu-li ji pořizovat, tak možná až na příští podzim podle toho, jaká bude úroda a jak bude potřeba.

A o časopisu jsem, přiznám se, neměla nejmenší tušení, že vychází, takže jsem na poukaz koukala a musela si nechat vysvětlit, oč se jedná. Na to, jak teď šmejdím internetem a nasávám zdroje informací, mi to prostě nějak uniklo, jinak si myslím, že už bych si dávno aspoň jeden na kukačku objednala :)

No a ještě jednu věc jsem čtyřiadvacátého stihla. Mezi těmi záchvaty obžerství (pardon, ale jinak se to nazvat nedá), jsem se zajela podívat na zahradu. Bylo ošklivo, lehce nad nulou a mrholilo, chlad zalézal pod bundu a já viděla výsledek dědova řádění. A jak jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že pokácel přesně ty stromy, co jsem myslela, že nechá a naopak, ty co jsem tušila, že dá pryč, zůstaly! :D A všude klacky. A taky zmizelo to švestkové roští.

Plánuje se udělat „táborák“ a já následně plánuju popel zužitkovat a rozsypat ho, ale nemám ještě zoráno. Na druhou stranu jsem si říkala, že bych náhlé množství dlouhých a tenkých větví mohla využít na plůtek pro vyvýšený záhonek. Budu si to ale muset rozmyslet rychle, aby mě děda v činech zase nepředběhl :)